Žluté stránky

Aristoteles a Galén byli mimořádně vlivné osobnosti západní medicíny. Je úžasné, jak dlouho byly jejich mylné představy přijímány. Aristoteles například věřil, že fyzické srdce je sídlem poznání, protože jeho pulzování působilo 'živě'...

Před přibližně padesáti lety učil jeden z velkých žáků Luang Po Mana v zahraničí. Přišel za ním místní muž, nadšený, že si může s ním promluvit o požehnaných vizích zakladatele svého náboženství...

Rozdíl mezi mettā a běžnou dobrou vůli vůči druhým spočívá v její nepodmíněné povaze. Dobrá vůle může být omezena chamtivostí, hněvem, domýšlivostí, předsudky...

Jako lidské bytosti máme sklon připoutávat se k věcem jako k 'já' a 'moje'. To způsobuje utrpení. Náš problém je v tom, že ke všemu, co zažíváme, se můžeme připoutat jako k já a moje. Život, stručně řečeno, není snadný...

V dnešní době se slovem "náboženství" zachází, jako by označovalo jednu jedinou věc. Většina komentářů o něm, pozitivních i negativních, bere jako vzor náboženství skupinu monoteistických věr zrozených na Středním východě...

„Skrze jaké poznání a jaké vidění dochází ke zničení poskvrn? ‚Taková je forma, takový je její vznik, takový je její zánik; takový je pocit… takové je vnímání… takové jsou mentální formace… takové je vědomí...

Ze všech duševních stavů, které přispívají ke šťastné a zdravé mysli, je jeden často přehlížen – úcta. Mít v životě někoho nebo něco, co v nás probouzí pocit úcty, je veliké požehnání.

Je překvapivé zjistit, že slovo „kilésa“, obvykle překládané jako poskvrna, a označující mentální stavy, které znečišťují, kazí či zatemňují mysl, samotným Buddhou nebylo téměř používáno. Kilésa je obecný pojem...

Bylo léto 1976. Bylo mi osmnáct a pracoval jsem jako nosič nosítek pro soukromou ambulanci v Teheránu. Vzadu v našem vozidle ležely dvě mrtvoly, rakve nebyly nijak zajištěné. Mahmúd – majitel firmy, řidič a můj přítel – dokouřil jointa a zapnul sirénu. Vyrazili jsme zběsilou rychlostí z města, kličkovali mezi kolony aut, najížděli a sjížděli z chodníků...

Když byl Adžán Čá mladým mnichem a praktikoval meditaci v chůzi, rád chodil rychle. Když se ho někdo zeptal proč, odpověděl: „Když chodím rychle, nečistoty mě nedoženou.“ V mnoha meditačních tradicích se učí pomalá chůze. V tomto přístupu se mysl chrání před nečistotami tím, že se velmi pozorně soustředí na drobné detaily postoje při chůzi.