Meditace v chůzi

Když byl Adžán Čá mladým mnichem a praktikoval meditaci v chůzi, rád chodil rychle. Když se ho někdo zeptal proč, odpověděl: „Když chodím rychle, nečistoty mě nedoženou.“ V mnoha meditačních tradicích se učí pomalá chůze. V tomto přístupu se mysl chrání před nečistotami tím, že se velmi pozorně soustředí na drobné detaily postoje při chůzi. Já osobně vždy dával přednost tempu podobnému běžné chůzi, protože se mi osvědčilo jako nejlepší pro propojení uvědomování při meditaci v chůzi s každodenním životem.

Rozhodnutí, zda chodit rychle nebo pomalu, může záviset na dostupném prostoru. Rychlá chůze vyžaduje delší cestu, přibližně třicet kroků; příliš časté otáčení rozptyluje mysl. Pro meditující, kteří chodí v místnosti nebo malé zahradě, je praktičtější pomalá chůze. Když meditující cítí ospalost, je dobré chodit pozpátku. Chůze do strany většinou není dobrý nápad, ale může být vhodná, pokud člověk čelí tygrovi — protože je nebezpečné se k němu otočit zády.

Pokud vnímáte meditaci v chůzi jen jako způsob pro protažení noh mezi sezeními, zkuste tento pohled změnit tím, že budete chodit delší dobu. Pokud si na to najdete čas, dvou až tříhodinová chůze může otevřít zcela nové obzory ve vaší meditační praxi.

Ajahn Jayasāro, 3. 5. 2025
Původní text na Facebooku