Adžán Sumédhó

Vděčnost, v páli „kataňňú katavédí“, je pozitivní reakcí na život. Když ji rozvíjíme, vědomě přivádíme do své mysli to dobré, co nám bylo v životě dáno. Právě v tento den si zvlášť připomínáme dobrotu našich rodičů, a rozjímáme o ní.

Adžán Sumédhó se zaměřuje na vysvětlení Čtvrté ušlechtilé pravdy v buddhismu, konkrétně na koncept Anattá (ne-já). Popisuje svůj osobní proces, jak se mu podařilo překonat iluze o oddělenosti a identitě, které mu bránily v dosažení osvícení.

V klášteře v Nong Khai se mnich Adžán Sumédhó setkal s Luang Por Chah, moudrým mistrem, který mu doporučil trénovat se v dodržování Vinaji, mnišského řádu. I když již měl určité vhledy do Ušlechtilých pravd, neznal Třetí pravdu - Konec utrpení.

Ctěný Adžán Sumédhó se zamýšlí nad emocemi a touhami, které formují lidskou existenci, a rozlišuje mezi různými typy touhy: touhou po smyslovém požitku, touhou stát se něčím a touhou zbavit se nežádoucích emocí.

Ctěný Adžán Sumédhó, theravádový mnich, reflektuje své zkušenosti s náboženstvím a meditací, přičemž zdůrazňuje, že většina náboženství často neposkytuje praktické návody pro život.