Vésak

Zrození Buddhy – pod stromem Sāla v Lumbiní

Jedním z klíčových momentů, které si připomínáme při oslavách Vésaku, je narození Buddhy – událost, která podle tradice znamenala příchod velké moudrosti a soucitu na tento svět.

Královna Mahā Mājā, matka Buddhy, porodila své dítě během cesty v parku Lumbiní, pod rozkvetlým stromem Sāla. Stála vzpřímeně a držela se větve stromu, jak bylo tehdy obvyklé. Legenda říká, že se Buddha – tehdy ještě Bódhisattva – narodil z jejího pravého boku, čistý, jasný a bez pomoci porodní báby.

Na starověkých reliéfech z Indie často nenajdeme samotné dítě – místo něj umělci zobrazovali symbol, například otisk chodidla, který zanechal malý Bódhisattva na látce. Tu v jednom výjevu drží čtyři velcí králové, ochránci světových stran. I tím dávní lidé vyjadřovali úctu ke vznešenosti této chvíle.

Vedle královny občas zahlédneme záhadnou ženskou postavu, která si tiskne její ruce k obličeji – možná dvorní dámu nebo příbuznou. A někdy jsou detaily sochařské výzdoby tak volné, že jeden z králů působí, jako by měl nohu přes její rameno!

Ale za těmito zvláštnostmi stojí jednoduché poselství:
Buddha se narodil jako člověk – ale přinesl světu učení, které přesahuje lidský život.

Vésak je oslavou tohoto příchodu – oslavou možnosti probuzení, cesty moudrosti a soucitu. Ať nám připomene, že každý z nás může kráčet po této cestě.

Probuzení pod stromem bódhi

Poté, co Bódhisattva před západem slunce porazil Mátu (Māru) a všechny jeho síly, dosáhl během první noční hlídky poznání svých minulých životů; během druhé hlídky získal božské oko, díky němuž viděl, jak bytosti povstávají a zanikají podle svých činů; a během třetí hlídky dosáhl poznání o vyhasnutí mentálních nečistot – v tu chvíli se stal Buddhou.

Na reliéfu vidíme Buddhu, jak stále sedí na svém trávovém sedátku pod stromem bódhi, zatímco kolem něj Dévové i lidé vyjadřují svou úctu k jeho dosažení.
Z nebe padají květy, což vyjadřuje, jak mimořádná a požehnaná tato událost byla.

V noci, která změnila svět, usedl Bódhisattva pod strom bódhi a s neochvějným odhodláním slíbil, že nevstane, dokud nenajde pravdu. Po západu slunce čelil náporu Māry, zosobnění iluze, strachu a pokušení – ale zůstal pevný. Během první části noci si vzpomněl na nespočet svých minulých životů. Ve druhé pochopil zákon příčiny a následku – jak se bytosti rodí, žijí a umírají podle svých činů. A ve třetí části noci rozpoznal a odstranil všechny vnitřní nečistoty – touhu, hněv a zaslepenost.

V tu chvíli se zrodil jako Buddha – Probuzený.

Podle tradice padaly z nebe květy, Dévové se radovali a svět byl naplněn klidem. Tento okamžik nám připomíná, že probuzení není zázrakem, ale ovocem trpělivosti, odvahy a hlubokého poznání.

Poslední úcta – Mahā Kassapa uctívá Buddhova chodidla

Po Buddhově odchodu do parinibbány trávili Mallové sedm dní vyjádřením úcty a připomínáním si jeho života. Poté připravili pohřební hranici, ale když se ji pokusili zapálit, oheň nechtěl vzplanout.

Obrátili se na ctihodného Ánuruddhu, který měl jasné vidění, a ten jim řekl, že mají počkat, až přijde ctihodný Mahā Kassapa – jeden z nejváženějších Buddhových žáků – a vzdá svému učiteli poslední poctu.

Mahā Kassapa se v té době nacházel na poutní cestě. Když si všiml znamení, pochopil, co se stalo, a spěchal do Kuśináry, k místu Buddhova odchodu. Když dorazil, poklonil se k Buddhovým chodidlům – symbolu oddanosti a úcty.

Až poté se podařilo pohřební hranici zapálit.

Tato událost symbolizuje hlubokou pokoru, kontinuitu učení a přechod od tělesné přítomnosti Buddhy k živé Dhammě, která přetrvává skrze jeho žáky – a až dodnes v srdcích praktikujících.