Bdělost u stolu, bdělost v životě
Toto je cesta postupné praxe. To hluboké může člověk opravdu prožít v celé jeho hloubce pouze tehdy, když zvládl to obyčejné. Nezáleží jen na tom, co víme, ale na tom, zda žijeme takovým způsobem, že máme vnitřní zralost ke vstřebání hlubokých pravd Dhammy.
Buddha a král Pasénadi z Kósaly byli stejného věku. Během mnoha desetiletí dal Buddha králi Pasénadimu pestrou škálu učení. Jednoho dne přišel král, který měl nadváhu, za Buddhou těžce oddychující – právě se totiž přejedl.
Buddha, když viděl jeho stav, přednesl tento verš:
„Ten, kdo je stále bdělý,
kdo zná míru v jídle,
jeho neduhy se zmírňují,
stárne pomalu a chrání svůj život.“
(Saṁjutta Nikája 3.13)
Král Pasénadi okamžitě přikázal mladému dvořanovi Sudassanovi, aby se tento verš naučil zpaměti a každý den mu ho recitoval během jídla. A opravdu – fungovalo to. Král začal hubnout. Po nějaké době byl štíhlý a zdravý – a s úžasem konstatoval, jak soucitně ho Buddha vyučoval – od těch nejběžnějších věcí až po ty nejhlubší.
Ve skutečnosti je právě toto učení o „znalosti míry v jídle“ krásným příkladem učení, které překračuje rozdíl mezi běžnou a hlubokou praxí. Buddha jej zmiňoval společně se sebekázní smyslů a bdělostí jako součást učení, které je „vždy správné“.
Ajahn Jayasāro, 22. 4. 2025, ธรรมะ โดย พระอาจารย์ชยสาโร/ Dhamma by Ajahn Jayasaro
