Vibhava taṇhá: Když chceme, aby bolest zmizela

Když se život stane obtížným, naší první reakcí bývá, že se nám to nelíbí. Dokonce i v horkých zemích, jako je Thajsko, se rozjede sněhová koule myšlenek: „Teď tohle opravdu nepotřebuju.“ „Proč zrovna já?“ „Proč vždycky já?“ „To není fér.“ „Už to nezvládnu.“ „Chci, aby to prostě všechno zmizelo a věci se vrátily, jak byly.“ A tak dále.

Pokud se ta sněhová koule začne valit směrem „jsem beznadějný a k ničemu“, brzy se stane velmi jedovatou. Vibhava taṇhá – touha nebýt, nemít, nemuset něco cítit – nám nikdy nepomůže zvládnout nepříjemné zážitky. Naopak. Zesiluje bolest. Prodlužuje trápení. Zanechává hlubší jizvy. Pod jejím vlivem můžeme snadno jednat nebo mluvit neuváženě, a nést si následky dlouhodobě.

Trpělivost pomáhá. Klidně snášet nepříjemné pocity těla i mysli.

Ne je potlačovat. Ne od nich utíkat. Ne rozptylovat mysl něčím jiným. Ne jim zcela propadnout. Ale mírumilovně s nimi koexistovat.

Připomínejme si slova Adžána Sumédha: „Je to takhle.“ Ale změní se to.

Některé situace jsou těžké, ale často si je děláme těžšími, než by musely být. A to dělat nemusíme.

Ajahn Jayasāro, 29. 4. 2025
Původní text na Facebooku