Země, oheň, mysl: Moudrost Luang Phó Sima o pomíjivosti

Na památku

Phra Khru Santivarayana Luang Phó Sim Buddhačáró

(26. listopadu 1909 – 14. srpna 1992)

Štěstí nibbány je štěstí neulpívání. Nezávisí na získávání či odmítání čehokoli. Je to úplné vyhlazení žádosti, nenávisti a zaslepenosti, jak vnitřně, tak vně. Protože nezůstává ani jediný zbytek nečistot, nazývá se to štěstím. Je to opravdové, neměnné štěstí, nikoli vrtkavé a klamavé. Pokud jde o světské štěstí – ať je jakkoli silné – stále je klamavé. I milionáři, mnohonásobní milionáři, králové a císaři musí všichni trpět působením nečistot. Buddha nazýval nečistoty ‚ohněm‘. Oheň je horký, a kdekoliv se objeví oheň touhy, tam je horko. Kdykoli se objeví oheň odporu a zaslepenosti, i tam je horko. Kde se objevují? V mysli, která nezná a jasně nevidí, v mysli, která nepouští, která nezanechává a neuvolňuje.

Mysl má sklon ulpívat na představě já. Ulpívá na těle jako na já, ale po smrti tělo hnije v zemi a je spáleno. Už jsi to někdy viděl? Pokud sis ještě neuvědomil, že tě čeká stejný osud, podívej se na ostatní. Rodiče a prarodiče – kam se všichni poděli? Zemřeli. A kam se po smrti poděla jejich těla? Šla do země. Nakonec i toto tělo, na něž ulpíváme jako na ‚já‘ a ‚mé‘, se obrátí v zemi. A nic s tím nemůžeme udělat. Nemůžeme zakázat stáří, nemoc a smrt. Buddha řekl, že to, co můžeme udělat, je zabránit tomu, aby mysl byla tím vším klamána.

Z knihy „Simple So“ od Luang Phó Sima Buddhačára