Období dešťů, období vnitřního růstu

Včera začalo tříměsíční období vassa, neboli ústranní během období dešťů. Vassa bylo zavedeno Buddhou jako reakce na kritiku Sanghy ze strany hospodářů:
„Jak mohou sákjovští mniši putovat během období dešťů? Šlapou po zelené trávě, utlačují jednobytostný život a ničí mnoho drobných tvorů. Dokonce i mniši jiných náboženství, se svými chybnými naukami, se na období dešťů usazují. I ptáci si staví hnízdo na vrcholu stromu a usazují se na období dešťů. Ale ne tak sákjovští mniši.“

Během vassa je cestování silně omezeno a kdokoli opustí svůj klášter, smí být pryč nejvýše sedm dní. V thajských lesních klášterech se klade větší důraz na formální meditaci a studium vinaji.

V Thajsku mnoho laiků přijímá pro dobu vassa zvláštní praxe, většinou spojené se síla. Ti, kdo ještě nemají dostatek moudrosti, aby důsledně zachovávali pět předpisů, si mohou slíbit, že se po tři měsíce zřeknou alkoholu. Jiní se zavazují k dodržování osmi předpisů každé upósathové dny (dvakrát měsíčně) nebo každé „Wan Phra“ (čtyřikrát do měsíce). Někteří si dávají slib, že nebudou jíst po poledni, jiní se zavazují k tří­měsíčnímu půstu od cukru. Meditující si mohou uložit povinnost vykonat každý týden určitý počet hodin formální praxe. Možností je mnoho.

Většina nečistot nezmizí během meditace jako mávnutím kouzelného proutku. Jsou postupně obrušovány tím, že je znovu a znovu rozpoznáváme a pouštíme. Jít po určitou dobu proti proudu, prostřednictvím praxe stvrzené slibem před učitelem nebo sochou Buddhy, může tento proces posílit.

Adžán Džajasáró (Ajahn Jayasāro)
Původní stránka v angličtině zde