Zneužít lze i nelaskavost: Proč výcvik je klíčem k moudré dobrotě

Jeden z důvodů, kterým lidé ospravedlňují bezohlednost a sebestřednost, je tvrzení, že právě tyto vlastnosti umožňují být úspěšný v „reálném světě“. Dobrota, říkají, je obdivuhodná – ale činí člověka slabým a naivním. V průběhu let jsem mluvil s tolika rodiči – zejména otci – kteří chtějí, aby jejich děti byly dobré, ale ne příliš dobré. Obávají se, že pokud budou příliš dobré, nepřežijí v moderním světě. Bezohlední lidé by je převálcovali.

Sebejistota, s níž lidé pronášejí myšlenky, nad nimiž se nikdy skutečně nezamysleli, je vždy pozoruhodná. To se projevuje nejvíce, když řeč přijde na náboženství. Pokud jde o dobrotu, poukazuji těmto lidem na to, že v buddhismu by slabý, naivní člověk nebyl považován za skutečně dobrého – stejně jako by bezohledný, sebestředný člověk nebyl považován za skutečně chytrého. Jejich pojetí dobroty jsou jen prázdná hesla převzatá odjinud.

Je jistě pravda, že krutí lidé mohou využít laskavosti druhých proti nim samým. Ale stejně tak je pravda, že mohou zneužít i nelaskavost. Lakomí, rozhněvaní lidé jsou ti nejsnáze ovladatelní. Laskavost je problémem jen tehdy, pokud není začleněna do uceleného výcviku těla, řeči a mysli, který učil Buddha.

Adžán Džajasáró (Ajahn Jayasāro)
21. 6. 2025
Původní článek na Facebooku