Mozek, srdce a mysl: Co skutečně formuje naše chápání těla

Aristoteles a Galén byli mimořádně vlivné osobnosti západní medicíny. Je úžasné, jak dlouho byly jejich mylné představy přijímány. Aristoteles například věřil, že fyzické srdce je sídlem poznání, protože jeho pulzování působilo 'živě'. Mozek mu připadal 'studený a netečný', a proto jen jako chladicí orgán. Svou filozofickou představu o vitální formě tvarující netečnou hmotu aplikoval na lidskou reprodukci způsobem, který po staletí podporoval misogynní názory.

Galénovy myšlenky se staly dogmaty, která na více než tisíc let zmrazila pokrok v medicíně. Věřil například, že krev proudí jedním směrem, vytváří se v játrech a spotřebovává se v těle. Prosazoval pitvy, ale pouze zvířat. Jeho hluboká víra, že lidské tělo, jak mu rozuměl, je důkazem božského stvoření, zajistila jeho teoriím ochranu náboženských autorit až do renesance.

Vzpomínám si, jak mi před mnoha lety jedna laická meditující vyprávěla, že se jí jednoho dne v mysli objevily mimořádně živé a detailní obrazy vnitřních orgánů. Teprve když si koupila fotografickou knihu anatomie, byla schopna identifikovat, co viděla.

Zkušenost této ženy mě přivedla k úvahám, do jaké míry meditující v asijských zemích přispěli k tomu, že se tradiční lékařská věda v těchto zemích nevydala cestou mylných představ o lidském těle, které způsobily tolik zbytečného utrpení v jiných částech světa.

Adžán Džajasáro (Ajahn Jayasāro)
14. 6. 2025
Původní článek na FB