Utrpení jako strom: Jak ho vykořenit podle Buddhy

Jako lidské bytosti máme sklon připoutávat se k věcem jako k 'já' a 'moje'. To způsobuje utrpení. Náš problém je v tom, že ke všemu, co zažíváme, se můžeme připoutat jako k já a moje. Život, stručně řečeno, není snadný.

Existují mentální návyky, které činí věci obtížnějšími, než je nutné, a ty, které mohou obtíže zmírnit a dokonce zcela odstranit.

Buddha: "Když prodléváme v potěšení z věcí, kterých se lze chytit, touha narůstá. S touhou jako podmínkou vzniká lpění... Takový je původ celé této masy utrpení."

"Pokud všechny kořeny velkého stromu, jdoucí dolů a do stran, posílají mízu vzhůru, strom vyživovaný touto mízou žije dlouho... 'Když prodléváme v poznání utrpení obsaženého ve věcech, kterých se lze chytit, touha ustává. S ustáním touhy přichází ustání lpění... Takové je ustání celé této masy utrpení.'

"... Představte si, že by někdo pokácel velký strom, vykopal ho a vytáhl kořeny, i ty nejjemnější kořínky a vlákna. Představte si, že by pak strom rozřezal na kusy, rozštípal je a rozdělil na třísky. Pak by třísky vysušil na větru a slunci, spálil je v ohni. Po sebrání popela by ho rozptýlil ve silném větru nebo nechal odnést rychlým říčním proudem. Tak by byl ten velký strom odříznut u kořene, učiněn jako palmový pařez, zničen tak, že už nemůže v budoucnu vzniknout. (Zkráceno z SN 12.55)"

Adžán Džajasáró

(Ajahn Jayasāro)

3. 6. 2025, Yellow Page Teachings
Původní stránka na Facebooku