Víra, nebo zkušenost? Buddhismus a otázka náboženství

V dnešní době se slovem "náboženství" zachází, jako by označovalo jednu jedinou věc. Většina komentářů o něm, pozitivních i negativních, bere jako vzor náboženství skupinu monoteistických věr zrozených na Středním východě. To by se dalo přirovnat k tomu, jako bychom brali fotbal jako vzor pro všechny sporty, včetně těch, které nevyžadují míč.

Buddhismus není definován dogmaty. Je to náboženství, které se přímo zaměřuje na dva hlavní problémy v lidském životě: dukkha (utrpení) a sukha (štěstí). Tvrdí, že učí, jak zmírnit a nakonec odstranit utrpení v lidském srdci; a jak vytvořit a kultivovat pravé štěstí. Tato tvrzení nemají být předmětem víry, mají být empiricky testována. Podrobení učení zkoušce zkušeností se nazývá vzdávání úcty Buddhovi.

V poslední době se mezi mladými městskými Thajci s buddhistickým zázemím stalo docela populárním prohlašovat, že nemají žádné náboženství. Tito mladí lidé bez rozmyslu přijali importovanou myšlenku, že náboženství je o víře v určité věci. Ale ať se jim to líbí nebo ne, jejich životy se nevyhnutelně budou točit kolem dvou pólů – utrpení a štěstí. Z tohoto důvodu existuje naděje, že v někdy v budoucnu dost moudří na to, aby objevili velký poklad, který leží přímo pod jejich vlastníma nohama.

Adžán Džajasáró (Ajahn Jasayāro), 31. 5. 2025
Původní článek na Facebooku