Vzpomínky jako stíny: Jak se rodí představa já

Jako součást našich snah opustit náhled na já (sakkájaditthi) se zamýšlíme nad představami, které si o sobě vytváříme a které nás poutají k samsáře. Paměť hraje v těchto představách zásadní roli. Jak velkou měrou přispívá k naší víře v neměnné já stojící za prožíváním, je patrné z toho, jak zneklidňující pro nás jsou nemoci, jako je Alzheimerova choroba, které způsobují vážné ztráty paměti.

Zde je několik skutečností, které odhalují křehkou, nespolehlivou a ne-já povahu paměti a mohou posloužit jako podnět k rozjímání:

V USA se v 70 % případů nespravedlivých odsouzení, která byla později zrušena na základě důkazů DNA, ukázalo, že klíčovou roli zde sehrála chybná identifikace očitých svědků. Existuje také mnoho případů, kdy byl na citlivé podezřelé vyvíjen psychologický nátlak, aby se přiznali ke zločinům – což vedlo k tomu, že si nevinní lidé vytvořili falešné vzpomínky a uvěřili, že zločin spáchali.

Po útocích z 11. září si 73 % účastníků jedné studie pamatovalo, že viděli v přímém přenosu, jak letadlo narazilo do první budovy Světového obchodního centra – ačkoli záběry prvního nárazu nebyly odvysílány dříve než následující den.

V jiné studii byly účastníkům ukázány čtyři fotografie z jejich dětství: tři pravé a jedna falešná – snímek, na němž se údajně vznášejí v horkovzdušném balónu. Později si 50 % z nich tuto vyjížďku živě vybavovalo. Někteří dokonce popsali, co měli jejich rodiče na sobě, jaké bylo počasí, nebo jak se cítili.

Adžán Džajasáró (Ajahn Jayasāro)
8. 7. 2025
Původní článek na FB zde