DUCHOVNOST V DOBĚ SELFIE

Původní příspěvek z polské stránky o buddhismu byl záhy smazán, patrně kvůli množství nenávistných reakcí. Důvod smazání však nemáme potvrzený. Přesto jeho český překlad sdílíme, protože podle nás přináší zajímavý podnět k zamyšlení nad duchovností v dnešní době.

Nemusíme souhlasit se všemi autorovými soudy — ze samotné fotografie ostatně nepoznáme, co si člověk ze setkání odnesl. Otázka, kterou text otevírá, však stojí za pozornost: nakolik nás duchovní praxe proměňuje a nakolik se stává součástí obrazu, který o sobě vytváříme před druhými?


Minulý víkend se v Krakově konala buddhistická konference za účasti Adžána Brahma a mnoha dalších učitelů. Zdálo se, že v publiku budou lidé s hlubokým zájmem o učení — nejen buddhisté, ale i ti, které toto poselství opravdově oslovuje.

Ukázalo se však něco jiného. Od pondělí zaplavoval sociální sítě „obsah“. Oznámení, že tam člověk byl, a fotografie řečníků na pódiu, přestože pořadatelé žádali, aby se nefotografovalo. Zato téměř žádné hlubší sdělení o tom, co se kdo na konferenci dozvěděl a jaké úvahy v něm setkání vyvolalo.

Fotografie, video, příběh, selfie. Byl jsem, viděl jsem, potkal jsem.

S Adžánem Brahmem — buddhistickým mnichem, učitelem meditace, člověkem, který hovoří o bdělosti, soucitu a osvobozování se od ega — se zacházelo jako s celebritou. V době, kdy nebyl na pódiu, se sál vyprazdňoval.

Je v tom jistý paradox. Buddhismus vybízí ke zkoumání vlastních tužeb, připoutanosti a potřeby uznání. Kultura sociálních sítí přitom neustále přiživuje potřebu být viděn, předvádět se a sbírat výjimečné zážitky. I duchovnost se tak může stát prostředkem vlastní propagace.

Je podstatný rozdíl mezi touhou něco prožít a touhou ukázat ostatním, že jsme to prožili.

Můžeme strávit několik hodin v přítomnosti člověka, který hovoří o osvobozování se od ega, a celou tu dobu přemýšlet, jak svou účast co nejlépe prezentovat na sociálních sítích.

Anebo můžeme prostě naslouchat.