Za časů Buddhových žil muž jménem Khéma, jenž byl nadmíru oddán smyslným žádostem. Byl synovcem Anáthapindikovým a měl veliké bohatství. Pro své jmění i zálibu v ženách nacházel u mnohých z nich zalíbení a často se zaplétal do nedovolených milostných styků. Nejednou byl přistižen, pohnán k odpovědnosti manžely či příbuznými těchto žen a předveden před úředníky. Ti však věděli, že jest Anáthapindikovým synovcem, a proto s ním nakládali shovívavě a propouštěli jej na svobodu.
Khéma se však ani poté nenapravil. Vracel se ke starému způsobu života a znovu se dopouštěl týchž provinění. Anáthapindiku to velice rmoutilo. Přivedl jej proto k Buddhovi v naději, že jej Mistr svým poučením přiměje k nápravě.
Buddha jej napomenul: člověk, který žije lehkomyslně, hoví smyslným rozkoším a vyhledává nedovolené styky se ženami, nemůže zakoušet pravé štěstí. V noci nemá pokojného spánku, pozbývá dobrého jména a po smrti se může zrodit v pekle či v jiném strastném stavu bytí. Jeho mysl ustavičně svírají strach a úzkost. Jaké štěstí lze nalézt v takovém životě?
Vyprávění dále spojuje Khémovu oblibu u žen s činem minulého zrození. Nebylo prý pouhou náhodou, že k němu ženy tak snadno přilnuly.
Za časů Buddhy Kassapy, poté co dosáhl parinibbány, byly na jeho počest po celém kraji zbudovány četné chrámy a stúpy. U jedné stúpy zasvěcené Buddhovi Kassapovi přinesl kdysi Khéma dar. Jiní při takové příležitosti vyslovovali ušlechtilá přání a přáli si blahodárné plody svého dobrého skutku. Khéma však pojal přání neobyčejné. Snad se mu tehdy v lásce příliš nedařilo, a proto si přál:
„Kéž se do mne zamiluje každá žena, která mne spatří.“
Vykonal tedy záslužný skutek, upjal mysl k tomuto přání a posléze se mu dostalo právě toho, oč usiloval. Neštěstí spočívalo již v tom, jaké přání si zvolil.
Zde je třeba porozumět tomu, co vlastně znamená zásluha. Lze ji chápat jako sílu, jež napomáhá uskutečnění našich přání a tužeb. Nemá však určitého místa, hmotného sídla ani schrány, v níž by byla uložena. Svěříme-li například peníze bance, víme, která banka je opatruje, kde sídlí a jakým způsobem jsou naše peníze uchovávány. Zásluha je naproti tomu zcela neviditelná. Nelze ukázat, kde se nalézá ani v čem je uložena. A přece zásluha vykonaného dobrého skutku trvá a její moc nám může napomoci dosáhnout toho, po čem toužíme.
Konáme-li záslužné skutky a obracíme při tom mysl k určitému přání, mohou tyto zásluhy přispět k jeho naplnění. Mnozí přinášeli dary k Buddhovým stúpám s přáním dosáhnout ušlechtilých cílů a jejich přání časem došla naplnění. Khéma si však přál, aby byl ženám neobyčejně milý a aby se do něho zamilovávaly. V tomto životě proto uzrál právě takový plod, jaký si přál: ženy k němu samy lnuly a snadno se do něho zamilovaly.
Milostný vztah mezi mužem a ženou nemusí vždy vyrůstat z pouta utvořeného kammou minulých životů. Mnohdy vzniká prostým souběhem okolností: člověk smyslný, jenž snadno vzplane náklonností, potká někoho, kdo je ochoten jeho cit opětovat. Mohou se ihned sblížit, aniž je nutně poutá něco z dřívějšího zrození. Jestliže však i po krátkém milostném vztahu zachovávají jeden druhému laskavost a náklonnost, může se jejich pouto počít utvářet i pro budoucí životy. Jestliže se naproti tomu navzájem klamou, chovají zášť a nenávidí se, může jejich svazek zaniknout a do dalších životů již nepokračovat.
Sklon k záletnictví nemusí mít původ toliko v pošetilém přání, jaké vyslovil Khéma. Může vyrůstat i z jiných činů a návyků minulého zrození.
Předně si mohou některá zvířata, jejichž hlavním údělem bylo plození potomstva — například plemenní kozlové — přinést své někdejší sklony a návyky i do lidského zrození.
Podobně tomu může být s králi dávných feudálních společností, jejichž řád připouštěl mnohoženství. Tito panovníci si dopřávali smyslných rozkoší a obklopovali se četnými souložnicemi. Zrodí-li se znovu v jiném věku, mohou si své někdejší žádosti přinést s sebou. Třebaže již nemají královskou moc a společnost mnohoženství nepřipouští, jejich starý sklon k smyslnému požitkářství může přetrvávat a posléze se jim stát příčinou nesnází.
Zdroj a poznámka k předloze: Příběh o Khémovi a jeho přání v minulém zrození pochází z Dhammapada-aṭṭhakathā, komentáře k Dhammapadě, z vyprávění Khemavatthu, oddíl 22.4, k veršům 309–310. Samotné verše náleží do pálijského kánonu; doprovodné vyprávění pochází z komentářové tradice. V komentáři Khéma obětuje dvě barevné korouhve u svatyně Buddhy Kassapy a ze svého přání výslovně vyjímá příbuzné ženy. Vyprávění rovněž uvádí, že po Buddhově poučení dosáhl plodu vstupu do proudu (sótápatti). Úvahy o zásluhách přirovnávaných k bankovnímu vkladu, o pokračování milostných pout a o zrození někdejších plemenných zvířat či králů navyklých mnohoženství nejsou součástí tohoto komentářového příběhu; jde o další výklad v dodané předloze, jehož zdroj není uveden.
Pramen: Khemavatthu — příběh o Khémovi, komentář k Dhammapadě 309–310
