Jedním ze základních principů výcviku v thajské lesní tradici je jít proti srsti. Nemusí to nutně znamenat hrdinské či krajní prostředky, jimiž se stavíme svým touhám. Ty mohou být občas užitečné, ale obecně jde o rozvíjení trpělivosti, o zvyk neustále vystupovat jen o kousek ze své komfortní zóny. Znamená to, že na pocity napětí či nepohodlí automaticky nereagujeme odporem. Chvíli s nimi vydržíme. Postupně posilujeme schopnost vyvíjet soustavné úsilí, i když na nás vlny úzkosti, strachu a klamných rozumových argumentů křičí, abychom přestali. A všímáme si, že když se přes tyto myšlenky dostaneme, někdy dokážeme docela dobře pokračovat ještě značně dlouho.
Jít proti srsti jemně, ale pevně a s rozvahou je jednoduchý způsob, jak odhalovat vztah mezi poskvrnami mysli a utrpením. Čím více odporu vůči současné situaci, tím více utrpení. Čím méně odporu, tím méně utrpení. Žádný odpor, žádné utrpení. Není to dogma, které máme přijmout, ale tvrzení, jež máme podrobit zkoušce. Právě toto — ověřování učení vlastní zkušeností — Buddha velmi chválil. Označoval je za nejvyšší formu uctívání.
Adžán Džajasáró
3. 10. 2026
Původní příspěvek Žlutých stránek:
https://www.facebook.com/photo/?fbid=1036218876162728




